Třetí den jsme měly s Marťou dva pracovní pohovory. První byl do Caffee Vergnano, kam nás nevzali, protože nemáme experiences (zkušenosti) s vařením kávy a tahle kavárna byla very busy, takže by neměli čas nás zaučit.
Další pohovor byl kousek od London bridge, takže jsem byla naprosto šťastná, protože miluju Londýnské památky a mám ohromnou radost pokaždé, když kolem jedné z nich projedu nebo projdu.
Během cesty double-deckerem jsme si s Marťou našly na internetu nějaké informace o kávách, protože druhý pohovor byl v Costa coffee. Čekaly jsme asi 15 minut, než si na nás manažer udělal čas. Zodpověděly jsme mu všechny otázky ohledně kávy, takže jsme fakt dobrý, že jsme se to zvládly naučit a přesvědčit někoho, že máme experiences. Bohužel se nás zeptal, jak dlouho tu chceme být a my popravdě řekly, že jen 2 měsíce, takženás nevzal, protože by se jim to nevyplatilo. Ale dal nám kávu zdarma!
Jely jsme domu zklamané, že nemáme práci, ale šťastné, že jsme dostaly něco zdarma. Přece jen jsme v Londýně chvilku, takže naše česká povaha a posedlost slevami a věcmi zadarmo nás ještě neopustila (a nejspíš ani neopustí).
Chvíli jsme se válely v domě hrůzy, ale pak jsme si řekly, že radši pojedeme na výlet do Greenwich. Bohužel se k nám přidal i jeden spolubydlící, ten kterého jsme měly nejmíň rády. Šly jsme do Green parku, kde jsme se podívaly na poledník a na observatoř, která byla na kopci, takže z jejího okolí byl boží výhled na Londýn.
Pak jsme se s Marťou rozhodly, že pojedeme domu a našeho "kamaráda" jsme nechaly napospas jeho osudu, protože on ještě domu nechtěl. On totiž přijel do Londýna na party, takže přece nepůjde domu v 7 večer, že.
Žádné komentáře:
Okomentovat