Naše první ráno v Londýně bylo.. Šokující. První, co jsem viděla byla protější palanda, na které jsem měla spát, ale kvůli špinavému povlečení jsem nemohla. Na tu palandu jsme s Marťou večer pověsily vyprané ložní prádlo a to teď leželo na zemi. Na zemi, po které všichni chodí v botech. Bohužel to nebyla všechno, v té posteli totiž spala nějaká cizí holka. Vzbudila se chvíli po mně, posadila se a začala si tahat vlasy a házela je do postele. Opravdu jsem nevěděla, co na to říct.
Jelikož jsme musely v 11 hodin být na pracovním pohovoru, vstaly jsme, šly do koupelny a cizinku pustily z hlavy. Ranní hygienu nám však překazila uklízečka Ukrajinka. Další šokující věc, protože v tom domě to vypadalo (a stále vypadá), jako kdyby tam nikdo nikdy neuklízel. Paní Ukrajinka nás samozřejmě nechtěla pustit do koupelny, protože jí ještě neuklidila, a když jsem se jí snažila vysvětlit, že máme pohovor, a že pospícháme, odpověděla mi ukrajinsky. Předpokládám, že nadávala.
Po 10 minutách jsme se konečně dostaly do koupelny, kde jsme si vyčistily zuby, převlékly se, protože v našem pokoji spí další 4 lidi, a šly jsme zpátky do pokoje. Neznámá holka stále seděla v posteli a tahala si vlasy. Rychle jsme se namalovaly a během našeho líčení neznámá slezla z palandy, obula se, vzala si kabelku a beze slova odešla.
Vydaly jsme se na náš první pohovor, který měl být na Mitchley Road. Dorazily jsme tam a žádnou restauraci jsme nemohly najít, byla to obytná část Londýna, kde byly jen domy. Podívala jsem se ještě jednou a adresa té restaurace byla Mitchley Avenue. Samozřejmě to bylo na druhé straně Londýna.
Našly jsme novou cestu a vyjely na Mitchley Avenue, po několika zastávkách jsme zjistily, že jedeme špatně. Další zastávka byla až daleko, takže jsme jely až na letiště na kraji Londýna. Když jsme chtěly jet zpátky, ujel nám vlak přímo před nosem, takže jsme čekaly na další.
Nakonec jsme dojely na správnou zastávku, kde jsme přestoupily na autobus. Moje první jízda londýnským doubledeckrem byla boží, miluju tyhle červený autobusy.
Na pohovor jsme dorazily o 4 hodiny později. Ten pán byl naštěstí milý a nevadilo mu to, vzal nás i tak.
I přes naše bloudění jsme se rozhodly, že pojedeme do Primarku, tam jsme naštěstí zvládly dojet bez potíží. Koupily jsme si pantofle do vany, protože se odmítáme dotýkat čehokoliv v ráji bakterií a špíny (v koupelně). Daly jsme si zmrzlinu a vydaly jsme se do domu hrůzy, kde bydlíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat