Rok se s rokem sešel a já jsem si uvědomila, že bych už měla začít psát svou středoškolskou odbornou činnost (myslím, že téma mojí SOČ nemusím snad ani říkat), která se odevzdává začátkem března a má mít min 20 stran. Měla jsem na ní samozřejmě dost času (od září?). Celých těch 5 měsíců jsem si říkala, že bych měla přestat prokrastinovat a začít něco dělat. Jak by řekla jedna velice moudrá dívka "Představuji si, že jsem pase s křídly a pasák s bičem nade mnou říká: Pracuj, pracuj!". Nezačala jsem pracovat. Jediné, k čemu jsem se donutila, bylo sepsání, rozdání a vyhodnocení dotazníků. To jsem toho za ty 4 měsíce teda udělala! Divím se, že jsem se nepředřela.
Každopádně teď makám a píšu jako šílenec. Ať žije prokrastinace! Samozřejmě jsem přečetla knihu Konec prokrastinace, ale začínám mít pocit, že i kdybych takových knih přečetla milion, stejně budu všechno odkládat. Protože prostě proč ne? Ve stresu se přece pracuje mnohem lépe (Haha, ne). Vím, že nejsem jediná, snad každý tohle někdy zažil, nebo stále zažívá.
![]() |
Tenhle obrázek je velice výstižný. |
Opravdu by mě zajímalo, proč tohle děláme. Proč nemáme v seznamu našich instinktů neodkládání? A proč ještě neexistují prášky proti prokrastinaci? Existují léky snad na všechno. Chcete si zlepšit paměť, vezmete si prášky, jenže z těch vás bolí hlava, tak si vezmete lék na hlavu, ze kterého vás pro změnu pálí žáha, tak si vezmete něco na pálení žáhy.. A tak dále. Léky už jsou dnes opravdu skoro na všechno. Ale na prokrastinaci ne. A sakra. (Nyní můžete vidět, jak hrozná je má generace. Na všechno by používala chemii, hlavně aby nic nemusela dělat a to nemluvím o tom, že nerozumíme slovům a textu a vracíme se k obrázkovému písmu, to by z nás měli staří Egypťané radost!)
Ale zpět k mému psaní. Z toho, jak píšu už mě bolí bříško pravého ukazováčku, což je veliký handicap, protože to opravdu hodně bolí při každém úhozu do klávesnice. Ale nezbývá mi nic jiného, než si říct "A sakra" a pokračovat dál ve velice bolestivé práci.. Dobře, zas tak bolestivé to není, ale minimálně nepříjemné to je.
Kromě toho, že mi dochází čas a bolí mě prst, jsem si uvědomila, že vlastně nevím, jak se taková práce píše. Hlavně, že jsem byla na letní škole o psaní SOČ, abych všechno uměla. Tak například dnes jsem chtěla napsat citaci, ale vůbec nevím, jak to mám udělat. Mám text označit dát tam kurzívu? Napsat zdroj do poznámky pod čarou nebo až na konci do zdrojů? A jak se vlastně zdroje píší? Tyto otázky mě straší už několik minut a odpovědi jsou zatím v nedohlednu. A sakra.
Na konec vás chci ještě pozvat na Den dětské onkologie, který se uskuteční 13.2. na Piazzettě Národního divadla v Praze. Součástí programu je komentovaná venkovní expozice, beseda o dětské onkologii, autogramiáda slavných osobností, které podporují DDO, lampionóvý průvod, rozsvícení pražské metropole, šátková kampaň, koncert a mnoho dalšího (více info zde). A můžete shlédnout další boží pozvánku, které se samozřejmě účastní náš nejbožejší Jirka Mádl. Ráda vás tam uvidím!
Už bych měla se vrátit k psaní a přestat odkládat. Mějte se krásně!
Vaše Markétka
Je půlka únor, tak si myslím, že už máš kus své práce napsaný. Připomněla jsi mi studentská léta, my jsem na střední měli zadání na odborné zpracování výrobku, který jsme museli udělat. Držím palečky, ať se ti psaní daří. Růža
OdpovědětVymazatPřála bych si, abych už měla půlku hotovou.. :D Děkuji, snad se podaří. :)
VymazatTen obrázek je naprosto přesnej. Loni jsem na tom byla s bakalářkou uplně stejně :D co se citací týče, doporučuju http://www.citace.com/ - z názvu knížky a zadaných informací ti to tu citaci vygeneruje aby byla správná. Jinak když jí máš v textu, tak jí většinou označíš uvozovkami, a za ně dáš odkaz (čiže čísli jedna až x takovým tím zmenšením písmem co se zobrazí až nad řádkem), a pod čaru pak dáš ono číslo a k němu citaci. Na konce práce pak uvádíš seznam literatury, jen kniha, isbn a tyhle věci, bez konkrétně použitých stránek (stránky uvádíš jen přímo u citace pod čarou). :) Taky držím palce!
OdpovědětVymazatHrozně moc děkuju! Snad už ty citace zvladnu :D
VymazatMarkét, zdravím. Rád bych s Tebou probral jistý druh spolupráce. Jsem spoluzakladatel projektu Společně k úsměvu a hledám příběhy mladých lidí, kteří si prošli onkologickým onemocněním. Pokud budeš mít zájem, pak na facebooku najdeš žádost o přátelství a případně mě můžeš kontaktovat na mailu filip@spolecne-k-usmevu.cz :) Budu se těšit. Filip Nováček
OdpovědětVymazatMoc děkuju, určitě se ozvu! :)
VymazatAhoj Markét, vím že to, co ti tu napíšu, není úplně k tvému tématu, ale tvůj příběh mě dojal a nevím, jak jinak bych tě mohl kontaktovat, než přes tvůj blog. Chtěl bych ti pouze doporučit koupit knihu "Svět bez rakoviny" od Edwarda Griffina. Myslím, že by každý s onkologickým onemocněním si měl tuto knihu přečíst. Pokud by jsi chtěla, můžeš mě kontaktovat na mailu kachacek@seznam.cz
OdpovědětVymazatDěkuji za tip na knihu! :)
VymazatAhoj,
OdpovědětVymazatnáhodou jsem zabloudila (skrze článek na Novinkách) na Tvůj blog. Nejsem onkologicky nemocná, občas jsem spíš jen "nemocná na hlavu", ale to si troufám říci je většina dnešní civilizované populace. Taky píši blog, ale bez životně hlubokého smyslu pro širokou veřejnost. Spíš je to jen takové "blití" ve chvílích, když jsem právě zrovna nemocná na tu hlavu...:-) To neber, prosím vážně!:-)
Píši jen kvůli odkazu na citační normy - nevím, jak v rámci SOČ, ale určitě u vysokoškolských pracích se musí dodržovat tzv. citační etika podle normy ISO 690 (např. zde: http://www.citace.com/CSN-ISO-690.pdf). Já už mám za sebou i diplomku, tak to je pro mě spíš taková banalita, ale vybavuji si, že spousta škol a institucí řeší citace trochu jinak, např. my na geografii máme dovoleno citovat podle Sborníku ČGS... Důležité je to, aby jsi v celé práci citovala vždy stejným způsobem - ať už si vybereš poznámky pod čarou nebo, podle mě lepší způsob, citaci přímo v textu (tj. autor a rok v textu, na konci práce pak seznam kompletní citace...). Držím palce nejen při studiu!
Ahoj Markéto, líbí se mi Tvá vůle k životu a Tvá schopnost o věcech přemýšlet. Moc Ti přeju, abys zvítězila a sama v budoucnu dokázala odborně pomáhat nemocným lidem. I já bych se s Tebou rád podělil o informace, které by Ti mohly pomoci v Tvém boji a možná i v Tvé budoucí praxi. Je to především neprávem opomíjený objev německé badatelky dr. Johanny Budwig, která svojí vědecky podloženou ale zároveň jednoduchou a přirozenou metodou dokázala vyléčit mnoho nemocných. Zkus si ji vygooglit. A nebo napiš na krakorka@email.cz a já Ti rád pošlu odkazy a další informace. Její způsob léčby je slučitelný s postupy oficiální medicíny, ale podstatně zvyšuje naději na trvalé uzdravení i na udržení zdraví.
OdpovědětVymazatPřeju Ti mnoho krásných jarních dnů!
A budu rád, když Ti mé informace pomohou.
Martin